Historie

Babetta byla ve výrobě poměrně dlouho a prošla řadou modernizací. A tak, jak rostla její užitná hodnota, zvyšoval se přiměřeně zájem o ní i v cizině. Začala se sériově vyrábět v roce 1971 v Považských strojírnách v Považské Bystrici po přibližně desetileté přestávce ve výrobě mopedů u nás. Její začátky byly trochu rozpačité. Kola o průměru 23 palců u prvního modelu 228 připomínala více jízdní kolo než motorové vozidlo a výkon kolem 1,1 kW byl i pro jednostopé vozidlo málo. Měla ale dva moderní prvky – bezkontaktní tranzistorové zapalování, byť ne příliš spolehlivou jednotkou Tranzimo, a automatickou odstředivou spojku. Naštěstí v Považských strojírnách rychle pochopili, že moped tohoto provedení je málo atraktivní, a tak již v roce 1972 přišel na svět model 207 se šestnáctipalcovými koly a s motorem o výkonu 1,32 kW.

 

Moped získal na eleganci a dokonce v roce 1974 obdržel za svůj design německou cenu Gute Form. V té době se úspěšně prodával v obchodních domech Neckermann a později v Quelle prostřednictvím firmy T. Epstein v Mnichově. Přestože Babettu provázely technické problémy se zapalováním a životností rozběhových čelistí, dobrý servis v podobě trvalé přítomnosti technika výrobce v Německu a především nízká cena vedly k poměrně dlouhému a úspěšnému působení Babetty u našich západních sousedů. Dodávala se v provedení Mofa (Motorfahrrad), což bylo vozidlo o maximální rychlosti 25 km/h a z pohledu německých předpisů mělo blíže k jízdnímu kolu, např. místo bzučáku disponovalo pouze zvonkem. Nevztahovala se proto něj povinnost používat přilbu a bylo také daňově zvýhodněno. Po dohodě s týneckou Jawou byla Babetta v zahraničí prezentována pod touto ještě zvučnou značkou, speciálně v Německu jako Jawa Tranzistor.

Kromě Německa se Babetta úspěšně vyvážela jako moped do sousedního Maďarska a do Rakouska prostřednictvím vídeňské firmy Faber, kde rovněž trvale působil technik, tentokrát z Jawy. Německý úspěch pak vzbudil zájem holandské firmy Nibrig a Greeve, později Greenib, která začala Babetty v zajímavých množstvích dovážet do Holandska, do země mopedům zaslíbené. Přestože Holandsko mělo svoji vlastní výrobu mopedů Sparta s motory Sachs, segment velmi levných mopedů úspěšně vyplňovala Babetta. V roce 1975 byla Babetta vylepšena o zadní pérování a stala se zase o něco zajímavější. Pokud všechno fungovalo, tak byla Babetta ideálním úsporným dopravním prostředkem do města s jednoduchým, automatickým ovládáním a minimální údržbou. Bohužel životnost čelistí odstředivé spojky a spolehlivost zapalovací jednotky byly určitými limity pro skutečné masové rozšíření.

 

K tomu měla přispět inovace v podobě typu 210 v roce 1983. Šlo o výrazně změněný design a zcela novou pohonnou jednotku. Větší samostatná palivová nádrž, nový rám, jiný tvar řídítek, kruhový světlomet, jiné sedlo a další detaily tvořily opět tvarově velmi zdařilý celek, motor potom dosahoval výkonu 1,7 kW při 5000 otáčkách a kromě odstředivé spojky byla Babetta vybavena dvoustupňovou automatickou převodovkou a dokonalejším tyristorovým zapalováním. Autorem konstrukce převodovky byl ing. Bednář a toto řešení dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se v sériové výrobě podařilo realizovat. Jinak konstruktérem vozidla byl František Tichý, později Gustav Ulický. Ovšem otázkou byly možnosti tehdejšího výrobního zařízení dodržet potřebnou přesnost, kterou tato náročná konstrukce vyžadovala. Kvalita ozubeného řemene, čistota třecího prostoru a kvalita obložení, to byly zdroje trvalých problémů tohoto vozidla. Vývoj v této oblasti pokračoval v podstatě po celou existenci modelu 210. Nicméně se dařilo při důsledném servisním zabezpečení tyto stroje prodávat i na náročnějších trzích.

 

Kromě již zmíněných zemí jezdily Babetty-Jawy Automatic i v Řecku a ve Španělsku, ale především tam, kde měl Motokov svou majetkovou účast, a tudíž i nezbytné personální a technické zázemí. Příkladem je Velká Británie, kde afilace Škoda Great Britain Ltd v King‘s Lynn připravovala pro místní trh kromě traktorů Zetor a škodovek i československé motocykly a mopedy. Nejinak tomu bylo v Belgii, USA a Kanadě. Podle požadavků trhů se vyráběly různé varianty: jako moped s pedály nebo jako Mokick s pevnými stupačkami a startovací pákou (kickstarter), s rychlostmi 25, 30, 40 km/h, i rychlá provedení 30 mil/h pro zámoří, v jedno i dvousedlovém provedení se zesíleným podvozkem, s rozmanitou světelnou výbavou a pestrou škálou metalických nástřiků. Na barevných obrázcích jsou vidět rovněž kreace vzniklé v USA pro obohacení nabídky. Babetta se nezbavila pověsti levného vozidla s tomu odpovídající kvalitou, ale byla úsporná a vzhledově atraktivní. Pokud se vše podařilo udržet v rovnováze podle hesla Value for Money, pak to byl skutečně Jawa Economy Moped, jak byl deklarován. Přesná čísla o vyvezeném množství se dnes už dají těžko přesně dohledat, šlo ale o desítky tisíc kusů prodaných po Evropě i v Americe. Vzhledem k tomu, že už nikdo sériově nevyrábí startovací a rozběhové čelisti, už budou asi téměř všechny mimo provoz.


Zdroj: Supermoto 04/09
Autor: Milda Straka